Vanilka


Vanilka! Vanilka! Vanilka! Zavřete oči a představte si, jak se nakláníte nad mísou plnou vanilkových rohlíčků. Cítíte to? Jak to voní? Božská vůně vanilky v kombinaci s oříšky či mandlemi a citronem…Synergie v pravém slova smyslu, nemyslíte? Co je Vanilka? Druhé nejdražší koření na světě, třeba. A když se zeptám, odkud se vanilka bere? „ No, je to takovej černej lusk, myslím? Z nějaké kytky, nebo ze stromu?…vlastně nevím, úplně přesně…?“ Vanilkový lusk je plodem orchideje Vanilkovník plocholistý (Vanilla planifolia), ještě přesněji je tobolkou a ne luskem. Ale tuhle orchidej si nepředstavujte jako tu v tom malém květináčku, kterou mají naše maminky, tetičky nebo babičky za oknem. Tahle orchidej má několik metrů a pne se po stromech, či jiné opoře. Původem pochází z Mexika, kde se taky výhradně pěstovala jistý čas, do té doby, než dvanáctiletý chlapec přišel na to, jak ji opylovat stejně dobře jak to dělá jeden druh včely nebo kolibřík… pomocí bambusové třísky (chytrý to chlapec, ale ne vychytralý, když to nepatentoval).  Pak už rozšíření vanilkové orchideje nic nezastavilo. Dnes se většina vanilky pěstuje na Madagaskaru (70 – 80 %), dále v Indii a v Africe. Mezi největší odběratele vanilky patří společnosti Pepsi a Coca-Cola…  A kvůli čemu je vanilka vlastně tak šíleně drahá? Když se vanilka sbírá tak ty „lusky“ nejsou černé, jsou zelené (jako ty banány… možná ty banány jsou zelenější). Pak následuje velmi náročný fermentační proces, který vyžaduje mnoho lidské práce a času. Než se z té zelené (žluté) tobolky stane ten úžasně voňavý černý vlhký lesklý lusk, tak uběhne šest měsíců (to je pomalu jak těhotenství…). Tím dlouhým procesem se tobolka donutí, aby se po právu jmenovala vanilkou, aby se v ní vytvořiloy mraky vanilínu (biosyntéza vanilínu zatím není plně pochopena, je to komplikovaný proces s enzymy a tak…, takže milí profesoři a studenti lámejte si hlavy). Na konci toho všeho (v angličtině se tomu procesu říká curing), by měl být každý vanilkový lusk pokryt bílými vanilínovými krystalky. Ovšem když si u nás v obchodě koupíte vanilkový lusk typu Bourbon, tak tam samozřejmě nikdy žádné nejsou… když ty „lusky“ pytlíkují, tak ten vanilín sbírají (mám chuť napsat, že ho kradou). Vanilek je hned několik typů, jak už jsem psala ta Bourbon, pak Mexická a Tahiti vanilka. Ta poslední se moc nebaští, ta se přidává hlavně do parfémů, její aroma je sice mnohem intenzivnější než u těch předešlých dvou, na druhou stranu nechutná tak skvěle. To je také problém u chemicky vyráběného vanilínu, který sice voní, ale chuťově není tak příjemný jako přírodní. Češi sice vynalezli a patentovali jeho derivát ethylvanilín, který je jemnější… Ovšem to podstatné je, že přírodní vanilka neobsahuje jen vanilín, ale dalších více jak dvěstěpadesát látek. Zkuste pít cappuccino bez mléka, zkuste se milovat bez lásky, zkuste jíst štědrovečerní bramborový salát bez kapra… nikdy to nebude ono!  VIVAT VANILLA!

sv

zdroj obrázku: wikipedia 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s