Už jste někdy byli ve Skotsku? Jela jsem tam za studiem nebo spíše na zkušenou do světa a strávila jsem tam několik měsíců…

Do Skotska jsem jela autem.  Do přístavu ve Francii to šlo, protože se jede, jak jsme všichni zvyklí, vpravo a všichni máme volant vlevo, že jo?  Je známo o Británii, že tady se jezdí opačně, tzn., že na kruháči jedete doleva, a když předjíždíte, tak odbočujete vpravo apod.  Je to záběr na mozek, a to neplatí jen pro řidiče ale i pro chodce.  A pokud si někdo stěžuje na pražské řidiče, tak ať se jede projet po Británii. Je tu ovšem mnohem více kuriozitek.  Já popíšu jen libůstky ze Skotska a to z města Glasgow, protože celou Británii jsem, zatím, neviděla. Používají tu jiné zásuvky, jiné otevíraní oken, otočené zámky, skryté popelnice, zvláštní systém splachování na wc (to mi chvilku trvalo, než jsem na to přišla), žádné vodoměřiče, dva kohoutky, to je hodně velké peklo, takže když chcete vlažnou tak musíte oba pustit a začít tleskat (to mi poradil můj dobrý kamarád). Naštěstí tenhle systém sprchy nemají, tam je takový maličký boiler (průtokový ohřívač), kde si nastavíte teplotu a průtok vody.  Pákovou baterii jsem viděla pouze jednou a to ve školní budově, a to byla nová stavba, jinak je tu prostě nevedou, alespoň ne tam, kde jsem byla.

Když jsem dorazila do Glasgow, tak jsem se ubytovala v tzv. guest house, byli u toho tři hvězdičky, ale cena vypadala tak na čtyři a pokojík na dvě, strávila jsem v něm deset dní. V ceně byla i snídaně, bez snídaně to u Mr. Achinclosse  nešlo. Mr. Achincloss mi při ubytovávání vysvětloval jak to s tou snídaní vlastně je, a že to nebyla žádná legrace, měl pro hosty vytištěný testík, rozdělený na dvě části. V té první jste mohli zaškrtnout všechny možnosti a bylo to správně nebo spíš v ceně a v té druhé části jste mohli zaškrtnout jen jednu věc, více ne, to už správně nebylo. A pak jste si napsali čas, kdy chcete jíst. Plná skotská snídaně obsahuje vejce (míchané, smažené, nebo ztracené…to byla ta část testíku, kde správně byla jen jedna možnost), bacon (překládá se to jako slanina, ale chutná to jinak než naše anglická, spíš jako uzená šunka), sausage (něco jako párek nebo salám), potato scones (taková bramborová placička) a beans (fazole v rajčatové omáčce). K tomu všemu se přikusují opečené toasty, nebo spíš jsem je přikusovala já. Tohle se zapíjí černým čajem ochucený mlékem. Ještě před tím jste si mohli dopřát cornflakes nebo nějaké musli s mlékem a k tomu pomerančový džus. Problém je v tom, že  to všechno nesníte, a když jo, tak Vás to zaplácne na půl dne. A je tu pak ještě jedna věc, nedá se to jíst každý den, opravdu nedá.

Mám to štěstí, že jsem sehnala byt. Pokud sem pojedete studovat, tak byt neseženete, pokud tu nebudete chtít strávit, alespoň šest měsíců a pokud nebudete dost rychlí. Říkají tomu tady „flat hunting“ a platí to doslova. Chodíte po agenturách, které se specializují na pronájem bytů, těch agentur je tu mraky. Vejdete dovnitř a řeknete, co byste rádi (to je ta jednodušší část) oni vám pak odpoví (to je ta obtížnější část), musíte být hodně dobří v angličtině, protože jinak … 😀 Když se po nějaké době domluvíte, klidně i rukama a nohama, tak vás objednají na prohlídku bytu. Řeknou vám kdy a kde. V onen den na vás bude u bytu čekat jejich agent a ukáže vám ho (ten byt), když budete mít štěstí, že nebude drahý, špinavý a smradlavý, tak neváhejte a berte ho všemi deseti. Viděla jsem tři byty. V jednom z nich byste se štítili si zout boty. I když oni se tu vlastně nezouvají. V případě, že jste si vybrali, nastane papírová mašinerie. Chtějí po vás nejrůznější potvrzení, že máte dost peněz, že jste student, a potřebujete garanta.

sv