Je neuvěřitelné, kolik foodblogů najdete na internetu. Je neuvěřitelné, kolik se natáčí pořadů o vaření. Dokonce lze sledovat TV stanice, které se od rána do večera zabývají jídlem a vařením, např. stanice TV Paprika. Je neuvěřitelné, kolik jídla se prodává v obchodech a je ještě neuvěřitelnější, kolik jídla se vyhazuje… ve městě do popelnice a na vesnici se zbytky dávají slepicím  (to je ta lepší varianta).

Myslím, že jde neobyčejný fenomén, skoro náboženství, ale to není tak úplně přesné. Sigmund Freud definuje náboženství takto: Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého. Podle stránek Ateistů ČR má náboženství celou řadu definicí a každá je jiná 🙂 Ale zpátky k jídlu.

Dokonce vznikají různé kulty jídla, liší se způsobem přípravy  i tím, jaký má mít surovina původ. Skoro by se dalo s nadsázkou tvrdit, že takový BIO český česnek patří se svým rodokmenem mezi nejváženější z vážených surovin – česnek s modrou krví. Kdo by nechtěl modrou krev, koupí si česnek čínský. No a takhle se můžeme „bavit“ do nekonečna.

Lidé si fotí pokrmy, které vlastnoručně připravili (činím to samé 😉 jídlo je vskutku fotogenické). Návštěvníci si ve fajnových i v méně fajnových restauracích pořizují snímky bašt, které jim přistanou pod nosem  a někdy snímají i bašty, které by Roman Vaněk nazval šmakuládou! 😀

Je to taková zajímavá doba, jejíž součástí je hra na to, kdo má nej recept, nej fotku koláče nebo nej foodblog či restauraci. Vytváří se televizní show o nej amatérské kuchaře. Jídlu a vaření se věnuje extrémní pozornost. Inu, proč ne? Jsme přeci to, co jíme. Buďme tedy na pozoru, ale nezblbněme z toho… 😉 Jak říká Pavel Maurer: „Nežijte, nepijte a nejezte blbě!“. A Já říkám: Ať žije jídlo! VIVAT CIBUS! ❤